Listopad 2013

Něco málo

23. listopadu 2013 v 23:33 | Catrine |  About me
Vítejte milý návštěvníci,
Velice mě těší, že jste alespoň na chvíli zavítali na můj již znovu žijící blog. Před pár dny jsem mu po pár letech neaktivity vdechla nový život a ráda bych vás tady (znovu) oficiálně přivítala. Nyní zde naleznete povětšinou pouze staré články, (které jsem se rozhodla nemazat) a pár těch novějších, infotmativních. Ale přibudou další a já bych dnes ráda začala uvedením mě samotné.


Popisovat samu sebe pro mě vždy bylo mimořádně obtížným úkolem. Pravděpodobně hlavně proto, že o sobě nerada mluvím a neshledávám se dotatečně zajímavou osobou pro jakékoli rozebírání.
Catrine in the nutshell
  • Stále ještě krátkovlasá blondýnka toužící po dlouhé hřívě někam až do půli zad.
  • Pochází z Prahy, kde ještě donedávna studovala, ale na začátku tohoto školního roku přesídlila do Británie - do malého skromného městečka Canterbury, kde okupuje jistou mezinárodní školu.
  • Jako malá vyzkoušela snad všechno, co mohla - šest let hrála tenis, chodila na basket, házenou, tanečky, aerobic a i na takzvené sportovky, vyzkoušela si sbory, dramatické soubory i přípravku k architektuře a později se pak začala závodně věnovat volejbalu a tančit akrobatický rock'n'roll.
  • V osmi letech poprvé objevila anime na již neexistujícím A+ a na dlouhou dobu se pak Inuyasha, Kaleido Star, Yu Yu Hakusho, Slayers Universe a Mew Mew Power stali jejími večerníčky.
  • Od té doby se zajímá o Japonsko, Asii a všechno co s tím souvisí.
  • Její posedlostí jsou knihy, jenže je velmi vybíravá a často se jí nedaří objevit pro ni hodnotný kousek.
  • Jednou by ráda bydlela v domku u moře trochu odříznuta od zbytku společnosti.
  • Zbožňuje módu a nejvíce přehlídky vysoké krejčoviny Haute couture.
  • Nikdy nedokáže říct, jaký hudební žánr poslouchá, protože poslouchá prostě všechno - od Vivaldiho (pro jeho Zimu má zvláštní slabost, jen tak mimochodem) až po Kpop.
  • Sladké většinou nejí, ale pokud zhřeší tak jedině s něčím karamelovým.
  • Kdykoli může tancuje, ačkoli jí to vůbec nejde.
  • Miluje květiny a doma má ve vázičce usušenou každou růži, kterou kdy dostala.
  • Má přesně rozvrhnuto, kdy pít jaký teplý nápoj - kávu k snídani, čaj přes den, horké mléko před spaním, svařák při vánoční procházce Prahou a horkou čokoládu si dá za odměnu.

O studium a o Británii

21. listopadu 2013 v 21:13 | Catrine |  Novinové útržky

"Někdy musíte prostě skočit a křídla si nechat narůst až cestou dolů." - Les Brown

Jedna z největších změn, která v mém životě v poslední době nastala, přišla na začátku tohoto školního roku. Nebyla neočekávaná, to vůbec ne, její příravou a plánováním jsem strávila pomalu celý minulý rok. A tak jsem v září sbalila kufry a nasedla na letedlo ve směru Velká Británie, čímž začal můj první rok střední školy ve Spojeném království.

Víte, už od malička jsem chtěla studovat školu v zahraničí. Pro mé téměř sedmileté bylo ideální představou studium nejstarší univerzity na území Spojených států - Harvardovy univerzity. Postupem času se ale mé sny změnili a já začala toužit spíše po britské vznešenosti, akcentu a školách. Pravda je, že tehdy jsem ještě netušila, že by se mi to jednoho dne mohlo splnit a už vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být tak brzy. Kdyby mi to tehdy někdo řekl, možná by mne ta informace i trochu vyděsila. Kdepak trochu, co jsi to nalhávám, hodně by mě vyděsila ještě před třemi lety. Koneckonců šesnáct let ještě není věk, kdy se děti stěhují od rodičů. A já ještě pořád dítě jsem, i když už bez mé sbírky panenek Barbie a časopisů čarodějek WITCH.

Určitě se o tom ještě rozepíšu. O plánování, o přípravě, o prvním dojmu, o vystřízlivění, o přátelích z různých koutů světa, o škole. Je toho tolik, o čem by se dalo mluvit a já bych se ráda rozepsala o všem. Alespoň trochu.

Vaše,
Catrine

Do you think?

20. listopadu 2013 v 19:12 | Catrine |  Novinové útržky

Říkám si, že by nebylo úplně od věci, přeci jen něco málo přiblížit. Ale asi bych si jen ráda udělala pořádek v hlavě.

V první řade jsem si jistá, že nechci mazat žádné články, ani začínat, jak se říká, od nuly. Jsem opravdu ráda, že se jedna malinkatá část mého života hezky zakonzervovala a já mohu vzpomínat. Navíc, na podobné nové starty ani nevěřím. Upřímně si myslím, že se jimi stejně nic nezmění. Žádná náhlá změna přes noc nenastane a stejně tak s manýry člověka nic neudělá přestěhování, či smazání (a následné znovuzaložení) blogu. Samozřejmě se můžu plést, v mém případě to tak vždy bylo, nikdy se tím nic nevyřešilo a já jen znovu a znovu začínala na novo. Teď zpětně mi to celé připadá trochu pošetilé.

Také zvažuji, jak moc chci svůj znovuobjevený deníček udělat osobním a anonymním. Chci sem přidávat nějaké fotky? Nebo raději vypsat vše, co se v mé dětské dušičce ukrývá? S fotkami se totiž na internetu značná část integrity strácí. Každý z nás si rád chrání své soukromí a já jsem od přírody zvláště nedůvěřivý typ. Proto jsem se vždy schovávala za anonymní přezdívky, protože až teprve tehdy jsem si připadala dostatečně chráněná na vyjádření svých pocitů. Na tom se ale vůbec nic nezměnilo.

Již s pořádkem v hlavě Vaše,
Catrine

"Nostalgie", to je to slovo, které hledám

20. listopadu 2013 v 8:54 | Catrine |  Novinové útržky
colorful anime

"Opravdu už jsou to skoro tři roky?", ptá se autor sám sebe.

Skoro nemohu najít slova, kterými bych vyjádřila, co právě cítím. Po letech jsem se znovu rozhodla najít svůj starý blog, svůj starý deníček, sfouknout z něj prach a začít se do těch zažloutlých stránek mého života. S každým slovem se po kousíčkách vrací zpět do těch, pro mě již tak vzdálených, let, s každou větou se mi pomalu vykreslují již dávno zapomenuté obrazy a s každý odstavcem znovu poznávám své tehdejší já a svůj tehdejší svět. Právě při čtení deníků si uvědomuji, jak moc je lidská paměť krátká a lidské vzpomínky křehké. Tolik věcí už si nepamatuji a i když mé zápisky spousty věcí docela podrobně popisují, nedokážu najít souvislosti. Myslím, že takhle nějak se musí cítit člověk ráno po propité noci, když si z ní snaží poskládat jednotlivé útržky dohromady a jediné, co má je pár svědectví dalších ústníků a pár zamlžených vzpomínek. Já jsem na to ale nemusela pít, čas se o to postaral sám.

Co se za tu dobu změnilo? Všechno a nic. Momentálně nevím, jak vše shrnout nebo specifikovat, asi by to pro mě bylo trochu obtížné. Možná se k tomu dostanu času, vše rozepíšu, vše vysvětlím, ale uvidíme, později.

Vrátit se, nevrátit se? Ta otázka mi proběhla hlavou, aniž bych jí stihla nějakým způsobem zachytit. Co vlastně znamená vrátit se? A jak vypadá návrat k blogování? Nejsem si jistá, ale znovu mám chuť psát a v tom ten můj malý blogovací svět vždy spočíval. Je to o chuti podělit se o své zažitky a myšlenky. Nemyslím si, že by byl můj život nějak výrazně zajímavý, to rozhodně není, žádné nové Twilight tady nečekejte, ale občas se hodí si trochu srovnat vlastní myšlenky. Sama jsem zvědavá, co z toho všeho vznikne.

Vaše nostalgická,
Catrine